Dnes jsem vyzpovídala hráče, bez kterého si nedokážeme náš tým představit...

Tomáš Rozkopal

1. Jak dlouho se věnuješ parahokeji a jak ses k němu dostal?

Prdeláčhokej hraju od léta 07, čili momentálně 14. járem. Moja první srážka s prdeláčhokejem se datuje na Vánoce 2001. Byl jsem tehdy hospitalizován v rehabilitačním ústavu Luže – Košumberk. A přijeli tam dva maníci prdeláčhokej propagovat, názorně ukázat pomůcky pro tento sport a v neposlední řadě lanařit nové plejery. Tak jsem si tehdy slíbil, že až jednó v budócnu, jak budu tak na výši, že se dokážu o sebe jakž takž postarat, být mnohem samostatnější a šoférovat auto, že prdeláčhoky zkusím. A to období přišlo až na jaře 07, kdy jsem prdeláčhokejové klub v Olomócu nakontaktoval, že bych to chtěl vyzkóšat.

2. Co tě na parahokeji baví?

Co mi névíc baví? Hmmm, záludná otázka… Asi skutečnost, že miluju pohyb, a tak ta čirá radost z pohybu. A taky fakt, že se nikam nedá spadnout, protože tento sport se hrá na ledě, čili na zemi.

3. Na jakém postu hraješ?

Jaké post? Já moc nehrám, a když už, tak mi tréňa postaví na křídlo, kde se dá jeden veeelké plejer dycky schovat.

4. Máš nějaký vzor? Koho?

Strašně moc obdivuju teho, kdo na ledě fakt umí. Ale vzor nemám. Já su rád, že su rád. Pro mí postižení je to těžké sport!!

5. Proč hraješ/hostuješ právě za Olomouc?

Proč Olomóc? Věříte, že ani nevím. Kluci mě vzali mezi sebe, i když jsem po úraze kulový slyšel. A pak postupem času jsem poznal, že je Volmyk supr partyja. Taková věčí rodina.

6.Co si slibuješ od další sezony?

Masaryka….

7. Máš ještě i jiné zájmy než parahokej?

Sportovní záliby? Taky bicykl je pro mi neskutečný “žrádlo“. Též jsem zamlada hodně lítal na běžkách, a když jsem na paralympiádě viděl, jak se proháněli sedící Rusáci na běžkách, tak jsem spadl opravdu na zadek. Ale nikdy jsem svůj běžecké sen nezkusil. Fotbal též a vod úrazu již jen pasivně, ale sténě ho miluju. Všechny sporty só betálná paráda!! Mimo sport só záliby čísla, posléze účto a daňařina.